Beaujolais Nouveau - Veselá i chytrá tradice
Tohle slovní spojení, který umí bez zaváhání každý vyslovit, ale skoro nikdo správně napsat, slýcháváme v naší zemi už mnoho let a přijímáme jej naprosto samozřejmě. Mladé Beaujolais přichází s železnou pravidelností každý třetí čtvtek v listopadu, a to přesně o půlnoci. Tento čas je striktně sledován a dodržován, na což se vztahují podobně přísná pravidla jako třeba u našeho Svatomartinského. S tím rozdílem, že zatímco české a moravské letošní mladé víno otevíráme jedenáct minut po jedenácté hodině a ochutnáváme jej v uvozovkách "nalačno", Beaujolais Nouveau je vyhlíženo celý středeční večer v restauracích, bistrech, vinotékách či přímo v uličkách vinařských vesniček, kde se netpělivě za přítomnosti nemladých vín čeká na půlnoc.
Ještě než se do těch uliček pomyslně podíváme, chtěl bych vyvrátit jeden zásadní mýtus, ba přímo nesmysl, který je s vínem z Beaujolais nerozlučně spojen. A mě to trápí. Tím nesmyslem je obecná představa, že cokoli, co se jmenuje Beaujolais, je pouze mladé víno, které se pije pár dní v roce. Sám jsem to ve své práci zažil mnohokrát, když jsem zákazníkovi ve vinotéce či hostu v restauraci nabízel či doporučoval nějaké víno z Beaujolais, že toto bylo odmítnuto, nezřídka přezíravě až pohrdavě. A tím argumentem zákazníka bylo, že přece není listopad, že to víno už má být vypito (či vylito!), nebo dokonce, že se mu snažím prodat něco, co je pomalu "prošlé" a bude nepitelné a já se snažím z toho zákazníka udělat pitomce tím, že ho podceňuji a předpokládám, že on tohle neví.
Za prvné: rozhodně neplatí, že tohle mladé francouzské víno je dělané pouze na ten jeden konkrétní den. Ano, tento den se otevírá, a to velmi bujarým způsobem. Je to zkrátka událost. Ale vůbec neplatí ta představa, že už za měsíc to víno nebude k pití. Samozřejmě, že to víno nemá žádný dlouhý potenciál a rozhodně od něj nemůžeme čekat, že když ho pěkně pohodlně položíme do sklepa, že se nám odvděčí kvalitou, která bude růst časem. To určitě ne. Ale také určitě bude dobré mladé Beaujolais připraveno k příjemnému nekomplikovanému a veselému pití minimálně do jara. Dokonce mám vyzkoušeno, že když jsme v restauraci nějakou láhev tak nějak "zapoměli" prodat, nechali jsme si ji na srovnání s následujícím ročníkem a nejednou toto ochutnání dvou ročníků vedle sebe potěšilo.
A především za druhé: Beaujolais není automaticky Beaujolais Nouveau! Stejnojmenná oblast situovaná mezi Burgundskem na jejím severu a jižněji položeným Vallée du Rhône, s pomyslným "hlavním městem" regionu, kterým je Beaujeu, produkuje i spoustu "klasických" vín.
Ta vína jsou především červená a jsou spíše lehčího charakteru. Není divu, pocházejí prakticky výhradně z odrůdy Gamay. Ta je charakteristická svým poměrně nízkým obsahem tříslovin, což stojí právě za tím lehkým pocitem, který z těchto vín při ochutnávání máme. Nesmíme se však nechat zmást. To, že víno nepůsobí mohutně a nedrhne, ještě zdaleka nemusí znamenat, že je skutečně lehké z pohledu obsahu alkoholu. Toho, pokud je vinařem do vína dobře zapracován, tam může být poměrně dost. Určitě se ještě sluší dodat, že - přesto, že červená vína drtivě dominují - se v Beaujolais produkují rovněž z odrůdy Gamay vína růžová, ale i opravdu malé množství bílých vín. Ta pochází z odrůdy Chardonnay.
A proč se to tak na tom světě stalo, že mladé víno naprosto převálcovalo původní vinařství v oblasti Beaujolais a tím stvořilo a stále živí výše uvedené pověry? Za tímto masivním rozmachem této novodobé tradice stojí situace, do které se dostalo francouzské vinařství zhruba v polovině minulého století. Situace, která dopadla citelněji právě na okrajovější a méně důležité oblasti - jakou třeba právě Beaujolais je - než na regiony jako Bordeaux, Burgundsko či Champagne, kde stojí vinařství díky svému věhlasu a proslulosti jejich vín na poněkud silnějších kramflecích.
Jak je asi patrné, tak ta situace byla spíše krizová, nežli veselá. A ta zmiňovaná krize spočívala v něčem zdánlivě nepochopitelném - v klesající spotřebě vína. Ano, i v takové zemi jakou je Francie, která je kolébkou vinařství a kterou máme s konzumací a velkou vinařskou kulturou neoddělitelně spojenou, může dojít k tomu, že se zde přestalo pít víno. Tedy zdaleka nepřestalo pít úplně, ale pokles konzumace byl citelný.
Se vzniklou situací se bylo potřeba nějak vyrovnat. Úroda byla dobrá, hroznů dostatek, poptávka po vínech především ze "slabších" regionů byla malá. Jak dostat dostat tu úrodu, ty hrozny a potažmo láhve mezi lidi? V hlavách podnikavých Francouzů se zrodila myšlenka nové tradice. Udělat víno rychle a bez snahy o nějakou přehnanou sofistikovanost a kvalitu, dostat ho na trh pomocí této slavnostní události a ještě navíc kasírovat za zboží ještě v roce sklizně. Sice utržené peníze nejsou zdaleka tak velké, jako u vín delší dobu školených, ale současně s tímto vínem jsou i daleko nižší náklady.
A byl na světě nový fenomén, který se v následujících letech rozšířil do celého světa. Milovníci vína stejně jako na náměstíčku v Beaujeu, tak i v Paříži, New Yorku, Tokyu či v Praze netpělivě každý třetí středeční večer v listopadu netrpělivě čekají na půlnoc, aby ochutnali, jak se povedl ten aktuální letošní ročník. A je u toho veselo, což je i jednou z hlavních myšlenek této tradice. A koho zajímá, že to víno bude mít letos nápadně stejný charakter jako loni a vždycky? Bude to zkrátka mladé živé šťavnaté víno, které budeme častovat přívlastky jako třeba "výrazně ovocné", "velmi svěží" a budeme v něm hledat "fialové odlesky".
Za velkým rozvojem tohoto koktejlu vinařství a dobrého marketingu stojí vinař Georges Duboeuf. Ten byl nejen u samotné myšlenky, ale i u termínu tohoto svátku. Tím byl zprvu 15. listopad, který se ale postupem času stal trochu nevýhodným. Především proto, že často vycházel na víkend, což bylo obchodně nevýhodné. Díky tomu se v roce 1985 ustálil termín oslav mladého vína právě na třetím listopadovém čtvrtku. Do tohoto dne je tedy třeba zajistit dokonalou logistikou distribuci vína, aby mohly být láhve s typicky veselými barevnými motivy a nápisem Beaujolais Nouveau otevřeny milovníky vína po celém světě.
Že je z tohoto mladého francouzského vína dnes opravdový fenomén svědčí i počet vyprodukovaných láhví. Zatímco naši vinaři v Česku přivedou v současných letech na svět kolem dvou milionů láhví Svatomartinského, Beaujolais Nouveau se počítá na mnoho desítek milionů vyrobených kusů. A ať je to už více o tradici či komerci, je to především o setkávání lidí, zábavě a rozšiřování kultury pití vína, byť pro někoho třeba jen párkrát za rok. A to je dobře.
Poslední novinky a zajímavosti:
autor: Jan Bretl