Mezi nejtěžší, ale i nejjednodušší úkoly zároveň, pro každého vinaře patří výzva vybrat tu správnou odrůdu, která pro tu konkrétní polohu, konkrétní vinici, bude tou pravou. Naše volba byla poměrně jasná. A jak jsme se během dalších let ujistili, vybrali jsme správně.

II. Napínavý první rok

Když jsem minule povídal o všech těch přípravách, nezazněla jedna hlavní informace. A to, co vlastně budeme pěstovat, jakou odrůdu. Asi by mi málokdo uvěřil, že alespoň základní představu jsme v té době neměli. Ale ano měli, dokonce jsme měli prakticky jasno. Ale určitá cesta a rozhodování k tomu jistě vedla.

Na jedné misce vah byla myšlenka držet se lokální tradice. Tedy asi úplně do historie nepůjdeme, i když jsme se ve starých pramenech (konkrétně ve vinařské ročence z roku 1901 s výstižným názvem Der Böhmische Weinbauer) dočetli poměrně přesně, co se zde před takovými sto, stopadesáti lety pěstovalo. Nicméně cynifal, muškát, chrupku, portugalské, jakož i druhy pozdní - bělovačky, klenice či tvrďák pěstovat asi nebudeme...

Dále se nabízí přemýšlet o tom, co je pro pomezí mělnické a litoměřické oblasti typické dnes. Je to hlavně ryzlink, müller, všechny druhy pinotů, nějaký ten portugal, sem tam ten cynifál (sylvánské) - zkrátka samé tradiční odrůdy. Asi by to bylo hezké a tradiční, ale na tu druhou misku vah jsme museli nasypat několik dost důležitých okolností.

Ve výběru je potřeba zohlednit fakt, že jsme poměrně na severu - tedy počasí, které ne vždy dopřeje tolik slunce, kolik bychom chtěli. Také je potřeba počítat s tím, že naše vinaření nebude naší hlavní pracovní činností, jako u profesionála, ale budeme se tomu věnovat spíše ve volném čase a sem tam tento koníček bude muset něčemu ustoupit, takže by zvolená odrůda měla být poměrně "bezúdržbová", řečeno s velkou nadsázkou. A v neposlední řadě nechceme z naší vinice udělat shromaždiště postřiků a různé chemie, takže by odrůda měla být i slušně rezistentní vůči chorobám.

Volba padla na solaris. O této odrůdě jsem slyšel mnoho chvály i hany (zejména od autentistických a tradičních vinařů, kteří tvrdili, že je to odrůda "divná" nebo zbytečná...). Ale co je vlastně zač? Pochází z Německa od profesora Beckera a je jí asi 40 let. Její rodiče vám asi povědomí nebudou, jmenují se Merzling a GM6493 (za tímto krkolomným názvem se skrývá kříženec odrůd severnyi a muškát ottonel, který vyšlechtil český profesor Vilém Kraus).

Zatím moc rozšířená není, pěstuje se tu regulerně teprve pár let, takže málokdy narazíme na láhev s tímto názvem. Pro naše zmiňované účely je však výhodná svými vlastnostmi. Tou první je velmi dobrá rezistence vůči plísním a chorobám, a ta druhá, důležitá zejména od padesáté rovnoběžky nahoru, je její dozrávání do dobré cukernatosti. Dokonce jsem slyšel pro solaris od jednoho vinaře přiléhavou přezdívku "továrna na cukry". A napovídá tomu i jeho samotný název. Solaris - tedy slunečný. Podle samotného šlechtilete právě slunce dopomáhá ranému zrání a vysoké cukernatosti hroznů.

Že jsme vybrali správně se nám potvrdilo, kdyľ´ž jsme vyrazili pro sazenice. Kam jinam v této lokalitě, než ke Krausovi. A právě paní Krausová mě svým typickým způsobem opět dostala. Když jsem jí popsal lokalitu a náš záměr, bez váhání mě odzbrojila otázkou: "Tak co kdybyste tam, chlapci, zkusili solaris?". A byli jsme doma. Tedy pokud zrovna nebyl ve slevě :-)

A začala výsadba. Nedávno zasypané řádky jsme rozměřili zhruba po 85 centimetrech a v této vzdálenosti vykopali šachtičky pro sazenice. Pak už stačilo jejich kořínky na délku pěsti zastřihnout a vložit šikovně do země a zahrnout tak, aby kořínky zůstaly nasměrované přímo dolů a nerozbíhali se do světa. A teď už jen hodně vody a trčící sazeničku přihrnout, aby byla schována v jakémsi hrůbku.

Hrobečky opatřené holými roxory chránily sazeničku a očekávané pupeny proti přímému slunci. To čekání, až se konečně z té půdy něco vyklube, bylo nekonečné. Týdny jsme zalívali a byli netrpěliví. Výsledek předčil naše veškerá očekávání. Postupně se ze všech krtinců vyklubaly pupeny, kterých bylo hodně. Každou sazenici jsme zredukovali maximálně na tři liálny, které postupně obalily roxory po celé jejich délce zelení a rostly pekelně rychle. Zdá se, že máme dobře našlápnuto!


Poslední novinky a zajímavosti:

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl a Marek Vrána

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Copyright: Jan Bretl 2016-2018

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail: