III. Nezbývá než čekat
Že se našim sazeničkám dařilo a velmi rychle a bohatě se zazelenaly, to byl příjemný a hřejivý pocit. Vlastně i když se zatím zdaleka nejednalo o první hrozny nebo dokonce sklenici vlastního vína, přesto ta zelená masa byla velkou odměnou za ty hodiny a dny s rýčem, bolavá záda, vrtání v chladné podzimní půdě a následné nejedno nastydnutí, i za ta kolečka hnoje vyfuněná do kopce.
Ale jak jsem řekl, od prvních hroznů a jejich vinobraní nás dělí ještě více jak dva roky, takže vlastně tři roky od začátku přípravných prací. Čekání si nepochybně zkrátíme prací. Většinou nebude tak fyzicky namáhavá jako na začátku, ale bude jí i tak dost.
Solaris je bujná odrůda a podmínky naší vinice velmi příznivé, a díky tomu musíme redukovat. Jednak počet pupenů a následně lián z jednotlivých sazenic. Rozhodli jsme se, že z každé budou v prvním roce dva tažně, ze kterých následně vybereme kmínek. No a nějaké to záložní očko. A zastavíme jejich růst zhruba ve dvou metrech.
Další věc, kterou je potřeba redukovat, či spíše likvidovat, jsou zálistky na jednotlivých liánách, aby se réva nekontrolovaně nevětvila do všech stran. Vlastně se to vyštipuje podobně jako rajčata. Zkrátka jde nám jen o jeden směr a o to, aby rostlina neplýtvala silou a výživou na materiál, který není potřeba a šel by tak jako tak pryč. I v prvním roce se tato práce musí dělat poměrně často, prakticky každá procházka vinicí se neobešla bez vylamování fazochů.
Rozhodně nechceme ani rosné kořeny. Ty se pouští do půdy poměrně v nízké hloubce ze samotné sazenice. Ale od začátku: sazenice se skládá z podnože a roubu. Roub nese odrůdu rostliny a tím i její charakter, zkrátka jaké bude všechno - od samotné révy až po výsledné víno. Podnož je zase odpovědná za zdravou výživu pomocí kořenového systému. Každý umí něco a proto by měl dělat to, a ne něco jiného.
Rosné kořeny pochází z roubu sazenice, obcházejí tedy plánovanou trasu, a my nechceme, aby nám kořenila naše naroubovaná odrůda. To by mohlo vést velmi snadno k nezdravému vývoji rostliny. Podnože jsou připraveny ze zvláštních odrůd za tímto účelem vyšlechtěných, které také velmi eliminují různá zdravotní rizika. Takže krátce řečeno - první rok několikrát a na začátku druhé vegetace minimálně jednou je třeba před naší révu pokleknout na kolena, odhalit vrchní část sazenice a ty otravné bílé výrůstky odlámat, ty silnější odstřihat.
Bystřejší čtenář si jistě všiml, že nám ve vinici něco velmi zásadního zatím chybí. Již v druhém roce bude třeba řešit vedení vína, s těmi chatrnými roxory si dále nevystačíme. Co by bylo tak ideální? Vázat jednotlivé keře k jednomu dřevěnému sloupku nechceme, tak bujná odrůda potřebuje vzduch, zvláště když roste před očima - to by v sezoně stačilo na dva týdny odjet a nechci ani vidět, jak by to vypadalo. Navíc dřevo, jako materiál není příliš trvanlivé, takže jsme ho zamítli i jako variantu masivních sloupků na koncích řádků. Dřevo zkrátka v zemi dřív nebo později hnije, i když je namořené.
Beton nehnije. Je zato hnusný, neforemný a na manipulaci v našem případě prakticky nepoužitelný. Takže koupíme moderní hliníkové sloupky. Z vinařských potřeb z jihu Moravy dorazily kurýrem a cenově to nebyla zas taková hrůza, když si vezmeme že někdo má jako svého koníčka třeba placatá sportovní auta...
Následuje opět trocha dřiny - nejprve vyměřit jejich umístění, aby vinička byla aspoň trochu esteticky pravidelná, a potom vykopat šachtičky k jejich zasazení. Do děr zasadit sloupek a zatlouci. V praxi to znamenalo stoupnout si k němu na kýbl a nad hlavou návat mnohokilovou palicí tak dlouho, dokud sloupek není v požadované hloubce, kterou je třeba s minimální tolerancí dodržet u všech stejně. Pak už jen upevnit v zemi kameny, zalít trochou betonu a zahrnout půdou.
Napnout do sloupků dráty už žádná dřina není. Jeden mohutnější jsme napnuli v plánované výšce kmínku a nad ním umístili další tři vrstvy dvoudrátů, do kterých se budou taženě vyvádět. Na to již stačí drát o tlouštce zhruba něco přes milimetr. I když vypadá chatrně, většina je i po pár letech původních.
A protože víno a vinice není jen práce, ale i důvodem k setkávání a společenskému životu kolem něj, odměnili jsme se první rok akcí pro pár přátel, se kterými jsme ochutnali zatím jiná než naše vína, symbolicky vinici popřáli a zasadili k prvnímu řádku růži, přírodní indikátor možných zdravotních problémů každého vinohradu.
Poslední novinky a zajímavosti:
autor: Jan Bretl a Marek Vrána