Možná je to trochu naivní, možná příliš namyšlené, ale dovolili jsme si už v době, kdy naše vinice je teprve v začátcích, kdy nedala ještě ani kapku vína, přemýšlet o tom, jak by tak asi mohlo to naše víno vypadat, kdyby se třeba jednou dostalo až do láhve. Kdybychom hodně předběhli a představili si, jaké by to asi bylo ve chvíli, kdy otevíráme naší láhev.

IV. Příběh etikety

Je to možná trochu vzpomínka na budoucnost, ale co má mladý nezkušený vinař "nadržený" na své první víno dělat během dlouhých zimních večerů, aby si ukrátil čekání na první sklizeň svých úspěchů, tedy v našem případě hroznů. Zkrátka si ty úspěchy maluje. A co si malovat na víně, které je zatím jen abstraktní představou, reálného?

Může si představovat jeho chuť a vůni, ale to jsou věci individuální a navíc těžko odhadnutelné dopředu. Maluje si tedy svou láhev, potažmo etiketu - vizitku každého vinaře, kterou vystavuje na první pohled. A je úplně jedno, zda ji bude vystavovat ve statisících kopiích v regálech obchodů anebo v pár exemplářích třeba jen pro své přátele.

Představu jsem neměl vůbec žádnou konkrétní. Věděl jsem, že má být moderní, nemá být přehnaná, měla by být nápaditá, i když třeba nebude extra nápadná. Nemusí nikoho oslovit na první pohled mezi hromadou dalších láhví v obchodě, protože tam se stejně nemá ani ambici a ani důvod dostat, ale měla by být něčím zapamatovatelná pro člověka, kterého toto víno osloví. Měl by si to spojit. A taky by v ní mělo být trochu pokory k vínu a jeho původu, protože i když naše pomíjivá práce tomu vínu může dost pomoci, před silou přírody je třeba aspoň občas přibrzdit a zamyslet se.

Zvažoval jsem opravdu všechny varianty, a bylo to snad ještě o to těžší díky mé profesi. Denně se setkávám se spoustou láhví, etikety čtu podvědomně (tedy ne jen ta písmena, ale i jejich celkový výraz, kterým dělají dojem i bez zaostření na slova). Mám tedy srovnání a chtěnou i nechtěnou inspiraci na každém kroku. A tyto zkušenosti nejen našeptávají nápady, ale zároveň je i vyvrací, protože o každém motivu automaticky uvažuji jako o věci, kterou jsem již někde viděl, nebo minimálně věděl, že bych chtěl něco z jejich myšlenek použít.

Jednu dlouhou noc jsem bezmyšlenkovitě brouzdal pamětí, internetem a v hlavě srovnával myšlenky a fotky různých láhví. Dokonce jsem si udělal výběr etiket, které se mi líbí, chtěl bych z nich něco jejich myšlenky použít, ale zároveň to udělat jinak... A také si různé varianty maloval, nebo spíš graficky rozvrhoval na papír, protože malovat rozhodně neumím.

V dlouhém přehrabování myšlenek, obrázků a knih mi v ruce zůstal jeden poklad - krásný dárek od kamaráda, který mi dával se slovy: "To si schovej, to má hodnotu!". Byla to víc jak sto let stará vinařská ročenka naší oblasti. Listoval jsem jejími zažloutlými stránkami a krom různých statistik, ale i dobových reklam, jsem narazil na popis jednotlivých viničních tratí. I té, na které dnes leží naše obnovená vinička.

Ten krátký odstaveček popisuje vlastně všechno, co se tam v té době dělo, jak to fungovalo, jaké odrůdy se zde pěstovaly a jak těžká práce to tehdy byla. Přečetl jsem si to párkrát a s husí kůží si uvědomil, že vlastně nepotřebuju nic vymýšlet, objevovat a ohromovat svět svou kreativitou, která by soutěžila s tisíci dalšími láhvemi v regále.

Měl jsem jasno, že pokud bude můj partner souhlasit, tohle prosté písmo z roku 1901 bude etiketa našeho vína. Jednoduchá, pokorná k historii tohoto krásného kusu země, nápadná spíše myšlenkou než na sebe upozorňující kreativitou.


Poslední novinky a zajímavosti:

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl a Marek Vrána

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Copyright: Jan Bretl 2016-2018

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail: