IX. První ostré láhvování

Někdo by si mohl myslet, že v lednu, uprostřed zimy, není ve vinařství co dělat. Že vinice spí, nic se nikde neděje a vinař se nudí. Není to zdaleka pravda. Vinice sice vypadá pod sněhem zakonzervovaně, ale to neznamená, že nevyžaduje péči. Není to sice tak náročné jako v produkční sezoně, ale co se musí udělat je zimní řez. Protože zima 2017/2018 překvapivě opět není ani jako od Lady, ani nemá teplotní parametry jako ze starých vinařských kronik, řez zatím odkládáme. Vinici je totož třeba před tím nechat vymrznout, a letos první trochu znatelné mrazy přichází až teď, začátkem února.

Vrhneme se tedy do sklepa. Tam totiž vždycky nějaká práce je. Samozřejmě, když mluvím o kontinuální práci, myslím tím především klasické vinařství, ať již malé či obrovské, ale takové, které disponuje nějakou seriozní plochou vinic, odrůdovou skladbou, a především materiálem, který v tom sklepě leží a zraje. V rozměrech naší domácí mikrovinice je to o poznání jednodušší. Leží nám tu vlastně jen dvě vína. Konkrétně Solaris ročníků 2016 a 2017.

S tím starším jsme měli určité starosti, které jsem zmiňoval už v předchozích článcích. Ač jsme na pozdim roku 2016 sebrali poměrně dost hroznů ve kvalitě, se kterou jsme byli velmi spokojeni, a rovněž kvašení proběhlo bez nějakých problémů, loni v létě jsme v demižonu s tímto vínem zaznamenali vadu jménem křís. S touto "největší vadou nejmenších nádob" jsme zápasili, povlak z hladiny jsme odsávali, vyplavovali a léčili.

V určité chvíli jsme byli trochu frustrováni z toho, že i když se povede tento boj částečně vyhrát, nebude už to víno takové. Ta vyhlídka nám trochu kazila náladu, zvláště proto, že máme toho vína tak málo, vlastně každý rok záleží, jak se nám povede "to naše jedno". Větší vinař má sice více práce a větší starosti, ale pokud ho s částí své produkce postihne nějaký problém či vada, může to dohnat ještě na dalších vínech. Když jsme však v listopadu a prosinci víno chutnali, zjistili jsme, že naše obavy i frustrace byly dost přehnané, ne-li zbytečné. Ze Solarisu ročníku 2016 je nakonec velmi sympatické víno bez pachuti nějakého problému...

Pojďme se tedy v následující galerii podívat, jak víno nebalí profesionálové, ale spíše zahrádkáři: