Už jsme jednou víno láhvovali, náš první ročník 2015. Ale to byl opravdu spíše "nultý ročník", kdy jsme se snažili pochopit, co to vlastně v takto malých podmínkách znamená a jaká specifika a rizika to může obnášet. Podruhé už si troufáme být úspěšnější.

IX. První ostré láhvování

Někdo by si mohl myslet, že v lednu, uprostřed zimy, není ve vinařství co dělat. Že vinice spí, nic se nikde neděje a vinař se nudí. Není to zdaleka pravda. Vinice sice vypadá pod sněhem zakonzervovaně, ale to neznamená, že nevyžaduje péči. Není to sice tak náročné jako v produkční sezoně, ale co se musí udělat je zimní řez. Protože zima 2017/2018 překvapivě opět není ani jako od Lady, ani nemá teplotní parametry jako ze starých vinařských kronik, řez zatím odkládáme. Vinici je totož třeba před tím nechat vymrznout, a letos první trochu znatelné mrazy přichází až teď, začátkem února.

Vrhneme se tedy do sklepa. Tam totiž vždycky nějaká práce je. Samozřejmě, když mluvím o kontinuální práci, myslím tím především klasické vinařství, ať již malé či obrovské, ale takové, které disponuje nějakou seriozní plochou vinic, odrůdovou skladbou, a především materiálem, který v tom sklepě leží a zraje. V rozměrech naší domácí mikrovinice je to o poznání jednodušší. Leží nám tu vlastně jen dvě vína. Konkrétně Solaris ročníků 2016 a 2017.

S tím starším jsme měli určité starosti, které jsem zmiňoval už v předchozích článcích. Ač jsme na pozdim roku 2016 sebrali poměrně dost hroznů ve kvalitě, se kterou jsme byli velmi spokojeni, a rovněž kvašení proběhlo bez nějakých problémů, loni v létě jsme v demižonu s tímto vínem zaznamenali vadu jménem křís. S touto "největší vadou nejmenších nádob" jsme zápasili, povlak z hladiny jsme odsávali, vyplavovali a léčili.

V určité chvíli jsme byli trochu frustrováni z toho, že i když se povede tento boj částečně vyhrát, nebude už to víno takové. Ta vyhlídka nám trochu kazila náladu, zvláště proto, že máme toho vína tak málo, vlastně každý rok záleží, jak se nám povede "to naše jedno". Větší vinař má sice více práce a větší starosti, ale pokud ho s částí své produkce postihne nějaký problém či vada, může to dohnat ještě na dalších vínech. Když jsme však v listopadu a prosinci víno chutnali, zjistili jsme, že naše obavy i frustrace byly dost přehnané, ne-li zbytečné. Ze Solarisu ročníku 2016 je nakonec velmi sympatické víno bez pachuti nějakého problému...

Pojďme se tedy v následující galerii podívat, jak víno nebalí profesionálové, ale spíše zahrádkáři:

Začátek článku  ►

Zatímco vinice zdánlivě spí...
...a čeká na zimní mráz a následné ostříhání...
...my se připravujeme na láhvování Solarisu ročníku 2016. Hygiena je ve vinařství velmi důležitá, a o to víc, pokud nemáme k dispozici moderní technologické zázemí profesionálního vinařství. Takže začneme pěkně postaru vymýváním láhví.
Krom klasických burgundských láhví, které se nám tak nějak líbí, jsme se rozhodli vyzkoušet i něco nového - ”patentky” známé spíše od dražšího piva.
Jsme zabaleni na cestu do sklepa.
Tam jsme uklidněni tím, že na první pohled se za posledních pár týdnů s vínem nic nestalo a vypadá zdravě.
V každém případě je to potřeba ale zkontrolovat.
Otestovat vůni i chuť, posoudit vývoj vína, ale ověřit, zda z něj nekouká něco, co tam nechceme.
A samozřejmě víc hlav víc ví a každý postřeh od Zdendy, který toho hadičkou naláhvoval o pár kubíků víc, je pro nás velmi cenný.
Evidence všech hodnot a úkonů, které se s vínem během pobytu ve sklepě dějí, je velmi praktická cenná věc, třeba i pro poučení do budoucna.
Držíš to jak Pražák!, řekli by ještě někde na Moravě...
A tohle už je až legračně působení samotné láhvování. Ono to v těchto parametrech a množství ani jinak moc nejde.
Zápas malého kluka a velké hadice někdy může působit komicky.
vína v demižonu ubývá...
...jak plných láhví přibývá.
Teď ještě přijdou na řadu klasické láhve.
Které budou opatřeny i klasickým přírodním korkem.
Po zkušenostech z našeho nultého ročníku, kdy jsme při výběru korků sáhli o číslo vedle, si to ještě jednou zkontrolujeme, než to nacpeme do hrdel.
Dezinfekci provedeme rozprašovačem, rozhodli jsme se, že se nebudeme pouštět do toho, abychom korky třeba zpařovali.
Samotné ”špuntování”.
Je to celkem jednoduchý pohyb. Jediné, co se musí tak nějak dodržet, je jeho plynulost. Pokud korek vklouzne do hrdla láhve plynule na jeden záběr, je to v pořádku.
Dorážení ”na druhý pokus” už nezaručí správné uzavření.
Nevypadá to jako z láhvovací linky moderního vinařství, otisk jednoduché špuntovačky na korku zůstane, ale na funkci to naštěstí nemá vliv...
Jde to velmi snadno a rychlostí několika láhví za minutu.
Důležité je množství naplněného vína. Je jiné u patentek a jiné u láhví uzavřených korkem. Potřebujeme, aby tam zůstalo co nejméně vzduchu, ale také, aby tam toho nebylo tolik, co by překáželo korku v pobytu.
Nenaláhvovali jsme všechno, rozhodli jsme se, že necháme ještě 25 litrů odpočívat ve sklepě. Takže je třeba připravit demižon příslušné velikosti.
A nezbytná dezinfekce pomocí části sirného knotu.
Ten se zapálený na drátku ponoří do demižonu.
Zakryje se a nechá pár minut fungovat. 
Do vysířené nádoby můžeme přečerpat zbytek velkého demižonu. Že je v něm dým předchozího síření nemusíme extra řešit, komínovým efektem jednoduše odejde.
Jak bude postupně víno hadičkou příbývat až po hrdlo, nezbude v demižonu nic z toho ”smradu”.
Bohužel ten smrad bude odcházet do místnosti, takže se nedoporučuje příliš zblízka a zhluboka dýchat.
Nová nádoba je správně plná a vyšlo to skoro přesně. Co ve velkém demižonu zbylo, vypijeme večer.
A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen hliník...
Ne, prostě za pomoci malé domácí vinařské laboratoře zjistíme, kolik síry jsme do našeho Solarisu posbírali.
Je to celkem jednoduchá a časově nenáročná práce s několika roztoky a pár snadných matematických vzorců.
A už se nám to barví...
A zjistili jsme tím, že celková hodnota síry v našem víně je nějakých 118... Což není zlé. 
Láhve ještě zbývá osušit, protože manipulací v různých teplotách, byť jen krátkodobé, se nám budou vlezle rosit.
A suché pak opatříme naší etiketou.
A všechno, co jsme dnes naláhvovali, uskladníme do stabilní a nízké teploty.
| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl a Marek Vrána