Severočeští vinaři otevřeli své sklepy

Svá vína a první burčák z hroznů ročníku 2018 nabídli první záříjovou sobotu severočeští vinaři z Velkých a Malých Žernosek, Žalhostic, Lovosic a Třebívlic. Stalo se tak na akci zdejších Otevřených sklepů. Byť jsme zvyklí organizaci takových akcí připisovat spíše moravským vinařům, svou tradici si získává - a že to tu sakra potřebujeme - i ve vinařské oblasti Čechy.

Začátek článku  ►

Otevřené sklepy to letos v Českém středohoří vůbec nemají lehké. Ač jsme celé léto nadávali na sucho a horko, určitě bychom první záříjovou sobotu ocenili venkovní teplotu aspoň kolem dvaceti stupňů a trochu méně srážek a ostrého větru.
Akce otvřených sklepů v severních Čechách si dává za cíl ukázat návštěvníkům, jak zdejší vinařství funguje. Své brány, vrata a sklepy otevřeli ti nejmenší vinaři, ale návštěvníci měli možnost nahlédnout i pod pokličku vinařství pracujícího nejmodernějšími postupy. Podívat se, jak se dělá víno...
Akce Otevřené sklepy probíhá hned v několika vinařských obcích, její koordinace je tedy poněkud složitější než na jedné návsi či v jedné uličce sklepů. Startovacích míst je tedy hned několik, každé nabízí nejen potřebné vybavení, jakým jsou skleničky, voda a žetony pro konzumaci, ale poskytuje velmi ochotně všechny potřebné informace ohledně organizace a dopravy.
A doprava probíhá na delší vzdálenost především autobusy.
Mimochodem - kloubouk dolů před tím, jak spolehlivě tyto vinařské autobusy fungují. Ač by člověk mohl čekat, že na jednorázové akci plné vína může doprava trochu váznout, opak byl pravdou - autobusy fungovaly naprosto přesně a spolehlivě. A za pozornost stála i atmosféra na palubě. Nejen v dopoledních hodinách, ale během celého dne bylo v autobusech veselo, ale určitě ne ožralo.
Nejvzdálenější zastávkou v rámci Otevřených sklepů od pomyslného centra dění bylo vinařství Johann W v Třebívlicích.
Jedná se skutečně o velmi moderní provoz, který má i mnoho zkušeností s organizací různého typu degustací pro velmi velké množství návštěvníků.
Díky těmto zkušenostem, ale i díky velikosti a zázemí samotného vinařství to bylo místo, kde se určitě nejméně čekalo a byl čas promluvit se zaměstnanci vinařství i o charakteru jednotlivých vín a dozvědět se spoustu dalších informací, o které si ani návštěvníci nemuseli říkat, protože jim byly profesionálně automaticky poskytovány.
Ostatně budova i zázemí vinařství Johann W je skutečně impozantní a zdaleka překračuje běžnou činnost českého či moravského vinaře tak, jak jsme obyčejně zvyklí. Toto místo je připraveno nejen dělat a prodávat víno, ale i organizovat kulturní a gastrnomické akce.
Sympatická byla možnost prohlídky celé vinařské technologie vinařství Johann W vedené sommelierem vinařství Johann W panem Bláhou.
V takto moderních provozech už ani nelze mluvit o ”prohlídce sklepa”, protože vinařství postavené před pár lety přesně podle moderních požadavků opravdu není klasickým sklepem.
Je to spíše o pečlivě poskládané řadě mnoha kusů kvalitní technologie, které na sebe logicky navazují, o řízeném kvašení, velkých klimatizovaných místnostech, moderních tancích i dřevěných sudech různých velikostí, přesně tak, jak si které víno zaslouží a potřebuje. Není tedy divu, že degustace i láhve v tomto vinařství...
Takhle opravdu nevypadá léto... Patrně nejdůležitější dopravní spojnicí je přívoz mezi Malými a Velkými Žernoseky. A jeho obsluha si za celodenní práci v dešti a větru zaslouží velký obdiv.
I na druhém břehu je velmi živo. V Žernoseckém vinařství jsme si pochopitelně nemohli nechat uniknout zdejší Solaris. Ale to už je taková vinařova deformace...
A v tomto místě bylo i nejvíce živo, bylo zde totiž několik vinařství ve velmi krátké docházkové vzdálenosti. Jen jsem se občas bál té představy, že by bylo báječné počasí a po hlavní silnici, na které bylo asi pět vinařství a žádný pořádný chodník, bloumalo se skleničkami několikanásobné množství návštěvníků.
Na každé akci se - jak to tak bývá - objeví vinaři, kteří člověku vyloženě udělají radost, a pak ti druzí. Bohužel, návtěva hier (zde) byla dobrá spíše jako ochrana před deštěm a taky proto, abych se - místo skvělého vína - dočkal vysvětlení ”jak to ten Osička v těch Bílovicích dělá bez té síry úplně špatně”...
A trochu negativní pocit jsem si odnesl ještě z jednoho vinařství v této uličce. Možná je to tím, že je akce mladá a zdejší vinaři nejsou ještě na podobný typ akcí připraveni a nemají s ním tolik praktických zkušeností. Občas tomu chyběla určitá srdečnost, potřebná lehká žoviálnost a zkrátka taková ta ”komedie kolem”. To by se...
A tohle se mi zase líbilo moc. Vlastně tak nějak jsem si celou tuto akci představoval, když jsem na ni vyrážel. Že ochutnáme dobrá vína (klidně bez větší hloubky a finesy), dáme si k nim kus úplně obyčejného jídla, které k tomu patří, a budeme nasávat pohodu.
Ta pohoda se dostavila třeba u pana Hrabkovského a dvorek jeho vinařství byl její oázou. Tam člověku najednou přestalo vadit, že fouká, prší mu do skleničky a někdo mu třeba šlápl na nohu. Tam totiž dýchalo přesně to, pro co se jde člověk napít českého vína mezi lidi.
Nestihli jsme letos úplně všechno, částečně počasí, ale i pracovní povinnosti nedovolily, abychom si tentokrát mohli dovolit jen tak zůstat celý den, nebo do druhého dne. Nicméně troufám si říct, že jsme viděli podstatnou část této sympatické akce. A i pocit z ní je velmi sympatický. Z této návštěvy Otevřených sklepů Českého středohoří je...
A i když jsou na zdejších vinařských stezkách cyklisté určitě vítáni, spoléhal bych se i příště raději na vlak :-)
| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl