Hostomický pivovar

Pokračujte šipkami doprava ►                  

Městečko je situováno v nádherné krajině, která nabízí turistické vyžití nejen v letních měsících, ale pro odvážnější může být výzvou i zimní tůra v neprošlápnutém sněhu. Je to sice o poznání namáhavější výšlap, ale o to větší radostí je, když se na jeho konci objeví budova hostomického pivovaru!

Pivovar pamatuje řádění Švédů a vypálení Hostomic v sedmnáctém století, ale i několik dalších rozsáhlých požárů. Za pozornost stojí i fakt, že ve zdejším pivovaru - navzdory tomu, že ještě v dnešní době se o ženách jako sládkových stále ještě občas mluví jako o vyjímkách až raritách - sládkovala již na přelomu devatenáctého a dvacátého století Anna Jandová, vdova po tehdejším nájemci. Neveselé období čekalo hostomický pivovar v době komunismu, kdy byl (po nucené uzavírce za druhé své světové války) roku 1947 uzavřen definitivně.

Sládek Štěpán Kříž si během svého bohatého působení v pivovarnictví uvědomil, že existuje po Čechách spousta objektů, které jako pivovary kdysi fungovaly. Bylo tedy logické, že když v něm uzrála myšlenka provozovat pivovar vlastní, že se současně pokusí nějaké z takových míst znovu oživit. Zkrátka převzít tu štafetu po lidech, kteří již českou pivovarnickou stopu na mapě zanechali, ale neměli takové štěstí, aby se jejich podnikání dočkalo našich dní. Tím místem, které pan Kříž našel, je právě pivovar v Hostomicích pod Brdy, kde se pivo vařilo již od roku 1407.

V pivovaru Hostomice používají kvasnice od Bernarda, což je jeden z mála větších pivovarů, který svým menším kolegům kvasnice prodává. Jiní se tomu obvykle brání a od vstřícnosti spíše ustupují. Zajet si třeba do Plzně pro kvasnice Prazdroje by byla cesta vyloženě naivní a bláhová. Mimochodem - na rozdíl od spousty malých pivovarů, které ve stylech piva často rádi a vesele experimentují - hostomický pivovar používá pouze jeden druh kvasnic a všechna svá piva kvasí spodně.

Obvykle se dnes již setkáváme s touto surovinou pouze v podobě lisovaných granulí, a to i třeba v pivovaru v Plzni, který udělal v oblasti spodně kvašených piv ten úplně první krok na světě. Setkal jsem se s názorem několika sládků, kteří tvrdí, že se zkrátka s takto připraveným chmelem lépe pracuje a praktičtěji se dávkuje. Tomu docela věřím, zvlášť když si představím chlapa se sekerou, který z panelu lisovaného chmele štípe přesnou dávku. Nicméně již je na obzoru inovace - výrobci chmele budou pro Štěpána Kříže lisovat hlávkový chmel do praktičtějších puků. A vlastně ještě pro toho druhého odběratele, kterým je snad nějaký Budvar...

Snadno pitelnou desítku - zkrátka ”takovou českou klasiku”, plnější výraznější dvanáctku s velmi příjemnou hořkostí, která evokuje na první napití pivo plzeňského stylu, a tmavý čtrnáctistupňový speciál bavorského typu. A to je pivo, které mě - ač černé přirozeně nevyhledávám - vyloženě baví. Je totiž, narozdíl od většiny tmavých piv na trhu, suché. Je výrazné, kávové až čokoládové, ale bez sladké dochuti, což umožňuje s chutí na další doušek pokračovat v pití.

Přeci proto, že právě skřítek Fabián je dobrým duchem brdských lesů a kopců. Původně rytíř Fabián se stal obětí milostných intrik a byl z pomsty proměněn v ducha, který dodnes chodí po Brdech, a ač se lidem zjevuje pouze zřídka, občas je rád poškádlí. A proto, že dobro v něm zůstalo i v jeho současné podobě, v zahrádce na vrchu Plešivci pěstuje kouzelné byliny, kterými uzdravuje chudé. Naopak narušitele zdejší krajiny trestá.

Jeho sympatický přístup a veselou náladu doslova předává na lidi kolem sebe, a svou filosofií pomáhá zapomenutým místům vrátit se na mapu a fungovat. A to je hrozně cenné, zvláště v době, kdy všude kolem sebe bezmyšlenkovitě stavíme a budujeme stále nové a nové, aniž bychom byli schopni spočítat dopad našeho konání. Někdy jsme tím až bezohlední.