Dealko víno: Výstřelek, nesmysl nebo seriozní disciplína?
Možná někoho trochu zmate ten název a není to překlep - bavíme se opravdu o nealko vínu, tedy vínu bez alkoholu. Proč tedy "dealko", a ne "nealko"? Je to proto, že se nevyrábí víno bez alkoholu, ale dochází k odalkoholizování klasického vína. Tedy k dealkoholizaci. Výsledkem je nealkoholický nápoj, který nesmí svým obsahem alkoholu překročit 0,5%. Připadá vám to jako nesmysl? Není. Dealkoholizace nemusí být absolutní a zanedbatelné množství alkoholu ve víně i po procesu odalkoholizování může zůstat. Limitem - podobně jako třeba u nealkoholického piva - je hranice zmíněné půlprocento. A nejedná se vlastně jen o pivo či víno, hranice 0,5% alkoholu je definována pro nealkoholické nápoje obecně i naší legislativou.
Má takové víno vůbec místo na světě? Jak pro koho. Když si vzpomenu na některé své zkušené, obvykle starší, kolegy sommeliery, většinou se u nich pochopení pro takový produkt hledat nedá. Naposledy jsem jízlivou poznámku na toto téma slyšel před dvěma dny na přednášce od jedné z nejuznávanějších českých vinařských kapacit. Myslím, že zněla zhruba ve smyslu "...bohužel i něco takového existuje...". Ono na jednu stranu ani není divu, odvaha ochutnat takový nápoj bývá ještě dnes u většiny značek nealko vín potrestána mučením našich chuťových buněk směsicí vína, moštu, cukrů a někdy dokonce i aromat. Zkrátka látek, které ve vínu nemají co pohledávat. V takových přápadech se vlastně o víně ani pořádně mluvit nedá. Zdá se ovšem, že i zde konečně zvoní na lepší časy, jen je potřeba dobře hledat.
Velké příznivce si víno bez alkoholu asi nenalezne ani mezi tradičními milovníky vína. Pokud mohu vycházet ze své zkušenosti, tak si člověk běžně konzumující alkohol, navštěvující vinaře a degustace, pěstující si svou vlastní sbírku láhví, asi v určité situaci dealko víno nevybere. Takový člověk, když zrovna nemůže pít, tak buď pije málo, nebo prostě nepije.
Na druhou stranu - a opět podle mého odhadu vycházejícího z pětadvaceti let v gastronomii a zhruba stejně dlouhé doby (obvykle) umírněného pravidelného pití vína - existuje poměrně rozsáhlá cílová skupina, které může tento produkt (u vína od malého vinaře se obvykle stydím, ale tady bych se vzhledem k použité technologii neštítil ani výrazu "výrobek") udělat radost či velmi dobře posloužit. Řekl bych, že se jedná především o příležitostné konzumenty, pro které to bude varianta pro případ že by si sice dali skleničku, ale "za chvíli se vrací do práce", "zrovna budou řídit", "mají zítra ráno důležitou schůzku", "dobírají antibiotika" a podobně. Možná bychom se divili, kolik takových situací může člověka v běžném životě potkat... Další neopominutelnou skupinou jsou těhotné a kojící ženy. A také lidé s nějakým momentálním či dlouhodobým zdravotním problémem, který se s alkoholem příliš nekamarádí.
A ještě mě napadá jedna možná cílová skupina, a je mi jasné, že asi otevřu pro někoho poněkud kontroverzní téma. Začnu trochu zeširoka: mě doma jako dospívajícímu chlapci nikdo nebránil, abych ochutnal víno, napil se piva, připil si alkoholickým nápojem při nějaké příležitosti. Princip výchovy u nás spočíval v tom, že víno a alkohol obecně může být dobrý sluha, ale velmi špatný pán. Pokud se puberťákovi a adolescentovi něco urputně zakazuje, je pro něj o to větší výzva zákaz prolomit a při první příležitosti onu "neřest" vyzkoušet s mírou nestřídmou. To většinou nekončí moc hezky. Zatímco pokud je mladá formující se osobnost připravována na to, že kultivované pití alkoholu patří k běžné kultuře, nemá potřebu "urvávat se ze řetězu". Uznávám, že taková výchova asi není pro každého, a jsou k ní potřeba osvícenější rodiče i dostatečně vnímavý potomek. Nicméně může to fungovat.
Ve Francii jsem zažil návštěvu vinaře, kdy jsme se míjeli se školní výpravou evidentně z "prvního stupně". Jasně, my jsme se zajímali o podrobné technické věci a ochutnávali hotová vína, zatímco dětem vysvětlovali jen velmi obecné základy o víně a jeho pěstování a dali jim ochutnat pouze čerstvě vylisovaný mošt. Důležité na tom ale bylo právě to, že osvícení lidé připravují své potomky na to, že víno je zkrátka kultura. A myslím, že právě dealkoholizované víno (a nikomu netvrdím, že to má do svých potomků nalévat denně od útlého věku) může být pro mladé lidi daleko lepším průvodcem k vinařské kultuře než nějaké "rychlé šputny", "dětské šampaňské" a jiné podobné otřesnosti, které nemají s vínem a jeho kulturou společného vůbec nic a jsou spíše hnusnými limonádami.
Abych výzvu poznat blíže vína bez alkoholu pojmul seriozně a nebyl ovlivněn pouze svým momentálním názorem či náladou, pozval jsem k degustaci několik svých přátel. U "jednoho stolu" se mi sešli dva certifikovaní sommelieři, jeden vysokoškolsky vzdělaný zemědělec se zaměřením na pěstování révy vinné a současně malovýrobce vína, a jeden kamarád reprezentující "laickou" veřejnost, protože je to právě ten člověk, pro kterého je sklenička vína milým prostředkem, ve kterém nehledá větší hloubku, ale spíše zábavného společníka.
A na stole se nám sešlo několik zajímavých vzorků: šumivé víno, bílé víno a červený Merlot od francouzského producenta Bruno Marret, které lze pořídit na e-shopu brunomarret.cz, pro pestrost a srovnání jsem pořídil obecně nejdostupnější nealkoholické víno na českém trhu - bílé Revine od Vinselektu Michlovský, a kolekci jsem doplnil o dealkoholizované Chardonnay od Michel Schneider, které lze pořídit od internetových obchodů až po supermarkety.
Postřehy ke konkrétním vínům naleznete u jednotlivých fotek.
Kupte si dealkoholizované víno na e-shopu brunomarret.cz a získejte slevu 10% se zadáním slevového kódu "KODAR" při objednávce.
autor: Jan Bretl