S vínem to není jako s pivem - takové pivo může při troše dobré vůle dobře chutnat i z papírového kelímku. U vína je to trochu složitější. Tam je kvalita provedení a materiálu, ale především tvar sklenice velmi důležitý. Díky tomu může každá odrůda - také nabušená řadou svých specifik - vyniknout. Specifické chuťové a aromatické vlastnosti může jedna sklenice velmi povznést, a druhá (také bezpochyby kvalitní) zabít.

Sklenice na víno - Kvalita se vyplatí

Sklenic na víno je nespočet. Ty profesionální se liší často v naprostých detailech, jsou propracované, při jejich vývoji jsou používány nejmodernější technologie a jsou zpravidla velmi drahé. No a těch druhých, já říkám "hezkých", na kterých je poznat spousta lidové tvořivosti ať se již týká zdobení či tvarů, těch je ještě daleko více.

Zapomeňme na "ideální stav". Zapomeňme na to, že by bylo skvělé mít konkrétní sklenici na každou odrůdu či druh vína. Ač by to bylo nádherné, nemáme nekonečně místa na jejich skladování, peněz na jejich pořízení a trpělivosti na polemizování o tom, která by se k té konkrétní láhvi, kterou máme v ruce, nejlépe hodila. Řekněme si, jaké sklo by měl mít doma člověk, který má víno rád, chce si ho dobře užívat a zároveň se z toho nechce zbláznit.

Začnu tím, čím začíná každý večírek či menu, a tím je aperitiv. A tím pro mě je jednoznačně šumivé víno, ideálně šampaňské. To je samostatná liga - kategorie, kterou nelze s ničím spojit či zaměnit, na sekt zkrátka sklenice mít musíme. Tzv. "misky" na sekt, tedy sklenice s nízkým ponorem a velmi rozsáhlou hladinou, se skutečně na sekt používaly, stejně jako jim podobné "špičky". Určitě ve filmech pro pamětníky, určitě v restauracích za dob komunismu, dokonce jsem na vlastní kůži zažil, že je ještě učební osnovy na hotelové škole na sklonku minulého století připouštěly.

Nicméně ne! Na sekt je ideální sklenice ve tvaru flétny, tedy úzká a vysoká. Případně jí podobný tvar, který je dole trochu užší, ale při okraji opět lehce uzavřený, tzv. tulipán. Krom toho, že takové sklenice jsou vizuálně hezké, má to i praktický důvod. Z šumivého vína se uvolňuje perlení a čím větší hladinu mu dáme, tím rychleji nám uteče.

Přejdeme k bílému vínu. Bavíme se o svěžím, spíše mladším, energickém vínu, které nás má spíše osvěžit. Pro nej je dobré mít sklenici spíš s menším obsahem, tedy nějakých cca 0,3 litru. Ano, taková sklenice je skutečně "menší". Vína - zvláště bílého a růžového - naléváme cca 0,1-0,15 litru, a to proto, že větší množství by nám stihlo teplat dříve, než ho vypijeme. A proč potřebujeme sklenici o obsahu 0,3 litru, když si chceme nalít sotva polovinu? Hlavně proto, že vína do skla lijeme maximálně do první třetiny její výšky, tedy tzv. "na lom".

Sklenice se láme v místě, kde se přestává rozšiřovat a začíná se opět zužovat. To dělá proto, aby nám do vzduchu z nalitého vína nepouštěla zbytečně moc aromatických látek, které se pochopitelně uvolňují hladinou nalitého vína. Ptáte se, proč tedy sklenice není vysoká a štíhlá jako skumavka? No proto, že nás aromatika vína zajímá. Potřebujeme, aby se uvolňovala a my ji mohli nosem vnímat a analyzovat, ale nechceme, aby nám utíkala, takže nám ji horní okraj sklenice zase tak trochu uzavírá zpět.

Na červená vína - obyčejnější červená vína - bychom mohli použít sklenici stejného tvaru, nicméně výrazně větší, klidně i s dvojnásobným obsahem. Má to několik důvodů. Jednak červeného můžeme nalévat do sklenice víc - tak rychle nám neteplá, protože jej pijeme přirozeně teplejší. Červené víno je zpravidla hutnější, má tedy i výraznější aromatický projev. Za více vůně může i jeho teplota. Čím je víno teplejší, tím víc aromat uvolňuje - vychlazené víno tolik vůně nepustí, spíše ji zamkne.

Čtvrtou sklenici, která se nám doma jistě neztratí, je tzv. "pinotovka", tedy ta určená primárně pro vína z rodiny rulandských odrůd. Využijeme ji na bílé i červené víno z Burgundska, vlastně všechna hutnější Chardonnay, zvláště pokud si poležela na dubovém sudu. To platí i o Ruladnském modrém či velká italská vína odrůdy Nebbiolo, tedy Barola či Barbaresca z Piemontu. Já si do této dole rozšířené a výrazně zúžené sklenice na okraji rád naliju i starší bílá vína, třeba velké Veltlíny z Wachau. Jejich hutnosti a koncentrované aromatice tento "zvon" jistě prospěje.

Na běžné pití by tato výbava možná mohla stačit. Nicméně bych přibalil ještě jednu skleněnou pomůcku, tou je karafa na víno. Tedy dekantační nádoba. I těch je velká řádka co se tvarů týče. Já myslím, že k provzdušnění či rozdýchání našich vín bude stačit alespoň ta základní. Tedy ta s placatou základnou a úzkým hrdlem, kterým naléváme víno z láhve.

Za víno často platíme dost peněz, dostáváme jej jako vzácné dárky a chceme si jej užít. Nemusíme být znalci či experty, abychom byli schopni při pití vína ten rozdíl poznat. Zkrátka dobré "správné" kvalitní sklo k dobrému kvalitnímu vínu patří a když se k němu chováme slušně a tento servis mu spokytneme, ono nám to bohatě vrátí.


Poslední novinky a zajímavosti:

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Instagram: www.instagram.com/vinarnik.cz

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail:

Copyright: Jan Bretl 2016-2018