Je to smutné, ale stejně jako některé nové úžasné věci začínají, tak i mnohé, které jsme za úžasné považovali před pár lety či před několika desítkami let, zkrátka odcházejí. Jedním z nich je i vinotéka - obchod s víny tak, jak jsme byli zvyklí snad ještě před pěti, deseti lety. Nicméně trh se vyvíjí, nabídka i poptávka přeskupuje a výsledkem toho je, že už se tak často nesejdeme v "té naší" vinotéce třeba na degustaci, kterou nám přijel udělat sám vinař.

Vinotéka je jako videopůjčovna

Pod slovem vinotéka jsem si vždy představoval místo, kde je možné koupit takové víno a dostat takovou odbornou radu a doporučení, jaké nedostanu v místech, kde je nějaké víno jen jako součást sortimentu mezi dalšími potravinami.

Tuto představu jsem měl zejména proto, že to tak v určité době fungovalo a já byl na to zvyklý. Tedy aspoň v mém okruhu. Ve svém profesním životě jsem sám v takovém obchodě s víny pracoval, později jsem takovým obchodům - vinotékám vína dodával, zajišťoval i další podporu, případně zde vedl degustace.

Ono to ale dnes tak úplně není. Těch vinoték, jak jsem je popsal, v této době ubývá a jejich činnost se tříští několika jinými směry a prodejními kanály.

Jedním důvodem je snadná dostupnost i celkem přijatelného nebo slušně pitelného vína. Zatímco před dvaceti lety jsme v běžné obchodní síti moc poživatelných láhví nekoupili, dnes už to není žádný velký problém v každém supermarketu.

A za to může zkrátka fakt, že víno je na vzestupu. Už to není nápoj určený jen pro specifické příležitosti, ale už umí lidé pít víno k jídlu, k daleko širší škále příležitostí a nebo třeba jen tak. Zkrátka se z vína stává kultura. A tím pádem se i velkým řetězcům víno vyplatí prodávat, protože je to ve velkém. A díky velkému obratu lze víno nabízet i v supermarketech jednak ve slušném sortimentu, a jednak ve slušné kvalitě za přijatelné peníze. Zkrátka - obrat je byznys.

A právě stoupající vinařská kultura v kombinaci s moderními technologiemi stojí za dalším důvodem, který bere práci klasickým vinotékám. Dneska už specializovaný obchod není jediným ostrůvkem, kde se lze s kvalitou a hlavně informacemi setkat. Trochu propitý člověk, který si může dovolit za víno utratit nějakou tu korunu a ještě ho to baví, si dojede celkem snadno ať už k vinaři či do konkrétního regionu a víno si koupí sám.

Můj dobrý kamarád a člověk, kterého si velmi vážím proto, co - alespoň v našem mělnickém regionu - pro vinařskou kulturu a osvětu udělal, se jmenuje Jarda Šístek. Svého času vedl až nepochopitelně skvěle zásobenou vinotéku uprostřed Mělníka. Vínem žil, dychtil po něm a poznával ho a i na malém městě dovedl skvěle poradit a výborná vína svým zákazníkům prodat.

Konec jeho vinotéky byl neslavný a já si na něm pamatuju nespočet scén, kdy si jeho stálí zákazníci už nechodili pro kartony, ale maximálně pro láhve a vedli veselé průpovídky typu: "No jo, Jarouši, tys nás to naučil a my si tam teď jezdíme sami!". A když si ještě vezmeme, že na každé láhvi už je dneska nějaké to www...

S tím souvisí i ceny vína. Ano, samozřejmě, víno ve vinotéce je dražší než někde v marketu. Protože by - mimochodem - mělo být jiné. Vinotéka má nabízet kvalitu, kterou si v marketu nekoupíme, což pochopitelně určitou skupinu díky finančním možnostem ze zákazníků vinotéky eliminuje.

Ale velkým nešvarem v cenové politice mnoha vinoték - moravští vinaři prominou - jsou moravští vinaři. Když jsem obchodoval s rakouskými a německými víny, tamní vinaři mi jakožto obchodníkovi poskytovali bez velkého vyjednávání ceny ve výši zhruba 60-70% jejich cen "ab Hof", tedy cen, za které si víno může koupit běžný zákazník či turista, který zazvoní na jejich dveře. Na Moravě se mi stalo nejednou, nedvakrát, ale mnohokrát, že mi nabídli obchodní cenu prakticky stejnou, jako byla jejich běžná prodejní cena i jedné láhve ve sklepě. Ještě méně příjemné bylo, když jsem od svého zákazníka slyšel, že dostal u vinaře ještě lepší cenu než já obchodník. To se ty ceny s férovou marží v těch vinotékach dost těžko vymýšlí...

Možná namítnete, že vinoték je přece na každém rohu spousta. Pardon - předělané kočárkárny v paneláku či pasáže v marketech, které se vyznačují společnou dominantou v podobě šesti, osmi, deseti, dvaceti kouhoutů se sudovým vínem za padesát korun - to nejsou vinotéky, i když se tak hrdě nazývají. Víno je kultura a vinotéka je místo, které má tu kulturu šířit. A "moravské" "víno" z maďarských, slovenských, italských či jiných cisteren, na tom nic kulturního není.

Když pominu na jedné straně zmiňované kočárkárny, na druhé straně naleštěné showroomy velkých dovozců, chybí mi ten milý střed, kde jsme svého času strávili spoustu hezkých večerů se skvělými víny, které jsme si mohli dovolit zaplatit. Ať už to bylo třeba v mém milovaném Ungeltu, který mě tolik naučil, ať to byly večery s Pavlou Ptáčkovou, neuvěřitelnými víny a našim zvrhle dobrým vařením ve vinotéce v Žatecké, a nebo dlouhé rozjímání o Francii, povídání a historky o cestování za vínem i o běžném životě s tou starou partičkou u Jardy Šístka na mělnickém náměstí.

Svět se mění. Je to jako s těmi videopůjčovnami, jejichž historie se taky dělí na časy před a po ulož.to. Zkrátka se budeme bavit a bavíme se jinak, čeká nás - dáli bůh a Svatý Václav - ještě mnoho dobrých vín a okamžiků. Bude to asi trochu jinak a možná je to dobře. Jen mě tak někdy pod tíhou zážitků napadne, že všechny staré věci nebyly tak špatné...


Poslední novinky a zajímavosti:

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Instagram: www.instagram.com/vinarnik.cz

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail:

Copyright: Jan Bretl 2016-2018