Odrůdy vinné révy typické pro moravské regiony

Odrůdové složení moravských vinic do jisté míry koresponduje s tím, co se pěstuje i v okolích zemích (nejedná se pouze o typické odrůdy, moravské vinařství je příbuzné například s německým či rakouským i klasifikací vín a podobně), nicméně u nás můžeme nalézt i odrůdy typické pouze pro tento region či odrůdy vinné révy vyšlechtěné přímo našimi odborníky.

Pravděpodobně nejrozšířenější moravskou odrůdou pro bílá vína je veltlínské zelené. Výměrou zaujímá něco mezi 14ti a 15ti procenty celkové plochy, což je ovšem pouze polovina stavu, který zde byl ještě před několika desítkami let. Původ této odrůdy je připisován rakouskému vinařství. Ostatně i v Rakousku je velmi rozšířená. U nás je oficiálně zapsána a registrována od roku 1941. Podobně je na tom i ryzlink rýnský co do jeho obliby, osazené plochy zaujímají zhruba 7%. I když jeho přesný původ není zcela vyjasněný, předpokládá se, že ryzlink pochází z Německa, kde k jeho vzniku mohlo dojít samovolným zkřížením odrůd v oblasti kolem řeky Rýn. Proto také název ryzlink rýnský, nicméně přívlastek vypovídající o jeho původu se v Německu příliš nepoužívá, tam je to jednoduše Riesling. Ten je považován i za nejzajímavější odrůdu severně položených oblastí. A takové klima mu svědčí, stejně jako střídání teplých dnů a chladných nocí, čehož umí skvěle využít i vinaři v rakouské oblasti Wachau. Je to i velmi vhodná odrůda k výrobě přírodně sladkých vín.

Předchozí odrůdě je podobný názvem ryzlink vlašský, nikoli však samotnou charakteristikou – i když je jeho původ ne zcela jasný, jasné ovšem je, že rozhodně není žádným příbuzným rýnského ryzlinku. Na Moravě je vysazován již více než 100 let a nyní zaujímá desetinu rozlohy moravských vinic. I když jeho rozvoj není nijak dramatický, rozhodně má své místo na trhu a díky svému vyššímu obsahu kyselin i své zákazníky, kteří takový charakter vína vyhledávají. Velmi krásné svěží vlašáky pochází například z Mikulovska.

Hodně typickou, i když s poněkud nechvalnou pověstí z dřívější doby, je odrůda müller-thurgau. Je to kříženec ryzlinku a sylvánského, jehož historie sahá až ke konci devatenáctého století, kdy byla ve Švýcarsku vyšlechtěna. Zhruba od poloviny minulého století se začala pěstovat u nás a nyní zaujímá téměř 14 procent celkové rozlohy, avšak bez většího potenciálu k růstu, spíše se naopak očekává redukce jeho vinic. Za zmiňovanou nevalnou pověst může především fakt, že se v době před několika málo desítkami let jmenovalo prakticky každé špatné víno v litrovce müller-thurgau. Tato odrůda nemá sice potenciál ani k mohutné cukernatosti ani k valnému lahvovému zrání, nicméně umí nabídnout velmi pěkná svěží jednoduchá vína třeba v kategorii kabinet.

Velké oblibě se zvláště v posledních letech těší tzv. burgundské odrůdy neboli „pinoty“, zkrátka vína rulandské bílé a rulandské šedé. Mimochodem – název „rulandské“ je určitou českou specialitou, v cizích jazycích bychom překlad hledali marně, v ostatních zemích se o těchto odrůdách mluví jako o burgundských. Jejich podíl na moravských vinicích není zas tak velký, nicméně tato vína mají své konzumenty, kteří uvítají jejich extrakt i potenciál zrání v láhvi, proto se neočekává, že by se jimi osázená rozloha měla zmenšovat, spíše naopak.

Rozhodně nelze vyjmenovat a charakterizovat všechny u nás pěstované odrůdy, nicméně je třeba zmínit, že své místo u nás mají i odrůdy tzv. „moderní“, pěstované většinou ve velkém množství v zemích „nového světa“, jako je třeba sauvignon blanc nebo chardonnay. A naopak i zcela lokální keře typicky aromatické odrůdy pálava či hibernal, vín vyšlechtěných místními pěstiteli, nebo česko-německá továrna na cukry jménem solaris.

Ač červená vína nejsou typickou doménou moravského vinařství, není možné vynechat i důležité modré odrůdy zde pěstované. Pro obecně chladnější podnebí se zde daří spíše lehčím červeným vínům. Z modrých jsou nejrozšířenější hrozny svatovavřineckého. Své prvenství nemá tato odrůda co do rozšířenosti jen mezi moravskými odrůdami. V součtu se u nás nachází největší její rozloha na světě. Přišla k nám před více jak sto lety z Francie, kde se předpokládá její původ. Dobrým partnerem „vavřince“ pro tvorbu cuvée je modrý portugal. Je to lehčí, méně barevně výrazné víno, které skutečně má své kořeny v Portugalsku, nicméně již od 18. století se pěstuje i na našich vinicích. Jeho podíl se u nás během let mnohonásobně snížil, dnes ho najdeme zhruba na třech procentech vinic.

Mezi rozšířenější modré odrůdy patří rovněž frankovka. Ač dříve vlastnila primát mezi červenými moravskými víny, později trochu zatlačena portugalem a svatovavřincem, svou pozici si drží a není vyloučeno její rozšíření na větší plochu. Charakterizují ji výraznější kyseliny, méně výrazná barva a v dobrém případě větší potenciál pro delší zrání. V rakouském Burgenlandu už to s ní umí dost dobře, snad brzo srovnáme krok.

Křížením frankovky a svatovavřineckého vznikla díky Fritzi Zweigeltovi odrůda zweigeltrebe, která byla dovezena později na Moravu. Tam zaujímá necelá čtyři procenta rozlohy vinic a poskytuje víno výrazné barvy, ne však tolik výrazné chuti s menším obsahem tříslovin. Dobře udělané zweigelty se umí projevovat typickým selským stylem, což ve vůni může znamenat třeba i "vůni podestýlky" a podobných venkovských vjemů.

V menší míře se na Moravě pěstují i modré odrůdy, typické spíše pro jiné vinařské regiony světa, jako je například rulandské modré dominující ve francouzském Burgundsku, cabernet sauvignon či merlot. Poslední zmiňované jsou však stavěné na regiony s daleko větší přítomností slunce, takže jim moravské klima nikdy nedá vyniknout naplno. I zde najdeme místní speciality, jakými je třeba neronet, odrůda vyšlechtěná v Lednici na Moravě v minulém století ze tří odrůd. Ač je zatím spíše neznámá, někteří pěstitelé již její kvality objevili a začínají se jí věnovat. Velmi vděčně ji je možné použít i jako barvířku.


Poslední novinky a zajímavosti:

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Instagram: www.instagram.com/vinarnik.cz

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail:

Copyright: Jan Bretl 2016-2018