Štýrsko - Zelené srdce Rakouska
(Rakousko / Štýrsko)
Řeč je o Štýrsku, regionu, který se rozkládá na jihu země - na samotných hranicích Rakouska se Slovinskem, kterému dominuje Štýrský Hradec, zemské hlavní město, které najdeme na mapě pod jménem Graz. Se čtvrtmilionem obyvatel je to největší sídlo regionu a současně centrum kultury a mnohých historických památek. Jsou jimy například komplex historických budov Schlossberg - Zámecký vrch. Nevím sice, podle jakého měřítka se dá hodnotit dobyvatelnost, ale toto místo je údajně nejsložitěji dobyvatelná pevnost na světě. Další významnou ikonou města je Hodinová věž, jejíž historie sahá až do 13. století.
Steiermark je vyhledávaným turistickým cílem nejen pro cizince, ale i pro samotné Rakušany. Nabízí širokou škálu především sportovního vyžití, mnoho možností pro turistiku, cykloturistiku, lyžování a podobně. Mě, jako milovníka jídla a pití a milovníka pohody, oslovují především gastronomické cíle.
Štýrsko má svou typickou kuchyni, regionální speciality a je to především vinařský region. Pokud se bavíme o zdejším vinařství, můžeme Štýrsko s klidem nazvat regionem odrůdy Sauvignon blanc. Pěstuje se zde velmi četně, je pro Štýrsko tím samým, čím je Riesling pro Wachau nebo Frankovka pro Burgenland. Dalšími významnými odrůdami je zde Žlutý muškát, Vlašský ryzlink či bílé pinoty. Z tohoto výčtu je jasné, že se zde pěstují v drtivé většině hrozny pro výrobu bílých vín. Najdeme zde sice u mnoha vinařů nějaké jednodušší červené víno, třeba základní Zweigelt, ale tato červená vína budou vždy jen doplňkem sortimentu.
Cílem našeho výletu do Štýrska bylo tedy pochopitelně víno a gastronomie. Ač cesta nebyla příjemná a posledních asi 50 kilometrů se Štýrsko bránilo mohutným deštěm, ve kterém se nedalo místy ani jet, nakonec počasí vyšlo dokonale. A jak strávit páteční večer po dlouhé cestě jinak, než v nějaké stylové místní hospůdce se zdejšími víny a gastronomií...
Když říkám hospůdce, myslím rodinnou hospůdku. A opravdu jsme se zde cítili jako doma - příjemný a nijak přehnaně honosný interiér, obsluha naprosto rodinná - usazení u stolu, příjemná nevtíravá konverzace, na které bylo však jasně znát, že se nejedná o fráze, ale o zájem. Celý večer se o nás staraly dvě dámy ve věku kolem čtyřiceti až padesáti let. A na nic si nehrály, prostě zde fungovala pohostinnost.
Naprosto perfektně zde byl udělaný jídelní lístek. Tři předkrmy, tři hlavní chody, jeden dezert, sýry a tři navržená menu. Všechno vycházející z lokálních čertvých surovin, které právě v této sezoně byly k mání. Pestrost nechyběla ani v této jednoduché nabídce - byla možnost vybrat jak lehké jídlo, rybu, pořádný kus masa, bezmasý pokrm...
Čekání na chřest (co jiného si v Rakousku v těchto květnových dnech objednat jako předkrm?) nám hostitelky vylepšily malou chuťovkou v podobě salátku ze zeleného chřestu v kombinaci s rýží a nezbytným dýňovým olejem a prkénkem s domácí uzeninou, slaným máslem a čerstvým pečivem. A tak to asi má být - drobnost, která v podstatě nic nestojí, ale dokáže perfektně naladit člověka, uvolnit atmosféru a předat důvěru v hostitele.
Na jejich doporučení jsme dbali i při výběru hlavního chodu. V mém případě se jednalo o jehněčí kolínko se zeleninou a bramborové nočky. Žádné složité koření a kombinace, jasná úprava a chuť především kvalitních surovin.
A pil se místní Sauvignon. Starší ročníky si i s hlavním chodem poradily výborně, byly plné, ale zároveň svěže elegantní, neuspávaly... A svoji práci odvedly perfektně. Jednalo se o ročníky 2002 a 1997 z vinařství Gross.
Rodinné vinařství Aloise Grosse bylo i našim dalším cílem, kterému jsme věnovali celou sobotu. Hned po snídani jsme vyrazili klikatými uličkami do jednoho z mnoha zákoutí členitých kopečků tohoto "rakouského Toskánska". Ve vinicích trati Nussberg se nachází moderně pojaté vinařství včetně výroby a degustačních prostor. Prohlédnout si výrobu a degustovat aktuální ročníky vína této bezesporu nejvýraznější vinařské ikony Štýrska jsme přijeli i my.
Během prohlídky sklepa jsme se od syna vinaře - Johannese dozvěděli, že vína se zpracovávají v nerezových sudech, ta kvalitnější z jednotlivých tratí jsou pak ještě školena určitou dobu v dubových sudech různých velikostí. Nejvíce nás zajímala téměř legenda a nejlépe hodnocený rakouský Sauvignon současnosti, ten z viniční trati Sulz.
Na rozdíl od jiných vín ročníku 2008 byl však ještě ve sklepě a v různých fázích vinifikace čekal v několika nerezových tancích (protože jednotlivé partie trati jsou sbírány zvlášť a vyznačují se trochu jinými vlastnostmi v závislosti na tom, jakým způsobem v které části vinice působí slunce a počasí) na smísení a následné doškolení a lahvování. Ochutnali jsme z tanků 4 různé vzorky a opravdu bylo možné sledovat rozdílné charaktery jednotlivých poloh, které alespoň v mém nose spojovala moučnost čerstvého chleba.
Další, již nalahvovaná vína, jsme ochutnali přímo ve vinici. Jednalo se o Sauvignony, bílý a šedý Pinot a Muškát. Základní vína, díky bohu lahvovaná pod šroubovacím uzávěrem, označená jako STK se vyznačují naprostou jednoduchostí, svěžestí a příslušností k odrůdě. Vína z jednotlivých tratí, která si prošla delším školením, již nesou charakter jednotlivých vinic a je možné u dvou vín jedné odrůdy sledovat odlišné podmínky pěstování.
Tato vína již nabízí určitou finesu a prostor k přemýšlení. Kdybych měl určit, co mě nejvíc zaujalo, musím zmínit Sauvignon z trati Nussberg pro jeho výraz připomínající sladkou mátu, kterou jsem v této podobě v žádném víně dosud nezaznamenal. A nevynechám ani muškáty - překvapily mě jednoznačně tím, že o nich neplatí to, co se o této odrůdě u nás obecně předpokládá - že je to sladká voňavá záležitost. Ano, oba muškáty ročníku 2008, které jsme ochutnaly, měly jasný odrůdový charakter a aroma, ale nechyběla zde ta další část vína - dobře zabudovaný alkohol, který celé tělo dobře držel pohromadě, a hlavně vyvažující kyselinu. Ale největším překvapením bylo víno z roku 2001, které i po tolika letech dokázalo tento charakter muškátu udržet, nezlenivět a ještě nechat prostor k rozvinutí elegance a opulence vína.
Povídání nad víny se nakonec protáhlo na tři hodiny a pozdravit nás přišla průběžně celá rodina. Odpoledne jsme zakončili obědem ve vinici a vnímáním té pohody a slunce. Tedy pěkně záludného slunce, které o sobě začalo dávat vědět až večer svěděním zátylku a drobným úžehem, který se začal ozývat během cesty domů kdesi před Mikulovem. Ale to je přijatelná daň za tak příjemný den, ze kterého člověka do české reality vrátí až první benzinová pumpa za hranicemi, kde byl tak akorát vyjedený obchod, nepříjemná obsluha za pultem a na dveřích toalety nápis "Klíče u obsluhy oproti záloze 30 Kč".
Poslední novinky a zajímavosti:
autor: Jan Bretl