Jihomoravské Hustopeče leží na Břeclavsku, asi 30 km jižně od Brna. Šestitisícové město je známé především svým vinařstvím a ovocnářstvím. Na kopci nad městem se rozléhají proslulé sady mandloní. V těsné blízkosti města prochází dopravní tepna dálnice D2, které v době výstavby musely ustoupit i některé vinařské sklepy.

Roman Fabig - Talentovaný průkopník sauvignonu
(Hustopeče - Morava / Velkopavlovicko)

Že vám to jméno nic neříká? Že to není tradiční rodinné moravské vinařství s dlouhou tradicí? No ano, je to tak. A dokonce ho nenajdete ani v klasické vinném sklípku. Roman Fabig je totiž doslova mladý kluk, který dělá vlastní víno s typickou a opravdu ne tradiční etiketou teprve pár let. A dělá ho v moderní čisté výrobě postavené na zelené louce. Počíná si přitom moderně a s promyšlenou vizí.

Vinařská výroba se nachází na kraji moravské vinařské obce - dřívě největší moravské vinařské obce - Hustopeče. Vína Romana Fabiga už nějakou dobu znám a jsou mi blízká svým čistým projevem. A stejně čistě jako ta vína na mne při návštěvě zapůsobilo vinařství. Vlastně jsem si připadal jako u některých vinařů v Rakousku, kteří svou výrobu nestylizují pod zem, ale do haly, ve které se dá především velmi dobře udržovat tolik potřebná hygiena. Stejně tak je mi povědomá samotná degustační místnost, které dominuje jednoduchý a čistý design.

Návštěva nám vyšla právě na dobu přechodu na nový ročník. Tedy nový ročník především Romanova Sauvignonu, který si v ročníku 2013 pamatuji jako legendu a následná čtrnáctka se stala velmi důstojným nástupcem, kterého si oblíbili tzv. na "obou stranách", tedy my, co víno naléváme, a i ti, kterým víno naléváme. A proto, když nám Roman začátkem léta přivezl posledních několik krabic, začali jsme být velmi zvědaví na to, co přijde příště. To už měl být ročník 2015, tak jsme si ho jeli ochutnat. Samozřejmě nejen ten, ale byl našim privátním favoritem degustace.

Naše očekávání bylo uspokojeno a drobné napětí z přicházející změny rozptýleno. Sauvignon blanc 2015 od Fabiga je v láhvi sice zatím krátce, ale inzeruje o sobě samé hezké věci. Působí poměrně opuletním dojmem s vyšším, ale dobře zabudovaným, alkoholem. Tato pevnost je v provokativním kontrastu s čestvou vegetativní svěžestí a parádní nevlezlou aromatikou černého bezu.

A proč zrovna Sauvignon? I o tom jsme si povídali. Vinař se na tuto odrůdu cíleně zaměřuje, a to z několika důvodů. V první řadě má Sauvignon blanc dlouhodobou historickou tradici. A má zde ideální podmínky, kterými je především podloží, které je hlinito-vápenité. Je sympatické a moderní - v duchu přístupu samotné osobnosti Romana Fabiga - že vinař dokáže přečíst terroir a zařídit se podle toho. Tím myslím zvolit takové odrůdy (dvě, tři...), které mají ideální podmínky geologické, klimatické, tradiční, a těm se věnovat. Uvědomit si, že není potřeba mít dvoustránkový ceník plný odrůd, aby se dostalo na poptávku každého potencionálního zákazníka. Vlajkovou lodí vinařství je tedy Sauvignon, o kterém se Roman učil i na svých cestách po Novém Zélandu, na které taky při našem rozjímání přišla řeč.

Vedle odrůdy Sauvignon blanc najdeme v nabídce sice několik dalších odrůd, ale není jich mnoho. Mě osobně hodně baví Romanův vlašák, který na první dojem není tak ostrý či svěží, jak bych čekal. Působí sice lehce, ale zároveň elegantně, zaobleně, plně... Je to tím, že malá část vína si chvíli pobyla v dubovém sudu. Není tam znát, rozhodně ne na první dojem a bez této informace bychom ho tam asi dlouho hledali. Vlastně až když jsem tuhle informaci dostal, tak se mi jeho projev ve víně sepnul. Zajímavé. A rozhodně velkou zábavou je i Cabernet Moravia, který bych označil jako typicky odrůdový.

Vinařství Romana Fabiga není veliké a podle jeho slov nikdy nebude. I když v tuhle chvíli sice svou výrobu rozšiřuje, nehodlá expandovat do nekonečna. Jeho cílem není zaplnit dlouhé regály obchodů a být v každé hospodě široko daleko, chce dělat vína především pro gastronomii a smysl vidí v párování svých vín s dobrou gastronomií. To je přesně to, co dobrého vinaře odlišuje a k čemu mám respekt. I když to není vždy úplně jednoduchá cesta. A možná právě proto.

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl