Jihomoravská vesnička Čeložnice leží zhruba 5 km od Kyjova na okraji vrchoviny Chřiby. Od roku 1999 je obec členem Mikroregionu Moštěnka, který sdružuje ještě Moravany, Kostelec a Hýsly. Čeložnice se nachází přímo na místě bývalé obce Hostašov, která zpustla koncem patnáctého století.

Václav Šalša - Malý zemědělec
(Kyjov - Morava / Slovácko)

Když jsem před pár lety narazil na jméno moravského vinaře Václava Šalši, přiznám se trochu se studem, že než jsem jeho vína lépe poznal, měl jsem ho v hlavě zařazeného ve škatulce "ten s tou nehezkou etiketou". Dokonce jsem si z těch etiket dělal legraci, že zákazníci se dělí na dvě skupiny: ti, kteří tu etiketu nesnáší, a ti, kteří ji nenávidí. Nicméně abstraktní umění, které zdobilo láhve vinaře Šalši, bylo nezaměnitelné, takže pozitivním na tom bylo, že byl v regále naprosto nezaměnitelný. Dnes už jsou v tomto směru dvě věci jinak: jednak už tato vína znám daleko lépe a nehodnotím je zdaleka podle etikety, a za druhé - Šalša změnil etikety!

Vinařství není nijak veliké, naopak vyloženě rodinné. Hospodaří aktuálně zhruba na šestnácti hektarech ve vinařské oblasti Slovácko. A velmi zajímavá je odrůdová skladba. Pochopitelně jako většina moravských vinařství je zaměřeno na odrůdy pro bílá vína.

Rozdělil bych je do dvou skupin. Jednak to jsou tradiční odrůdy charakteristické právě pro slováckou oblast. Je to třeba Sauvignon, Muškát, Chardonnay, Ryzlinky, Sylván, mezi řádky (ne mezi řádky, ale když jsme chodili mezi řádky) jsme narazili i tramín kořenný ("Mohl bych na tu láhev napsat Gewürztraminer, ale česky je to Tramín kořenný..." poznamenal s náznakem hrdosti Václav Šalša). Z té druhé množiny bych zmínil věci moderní a nebo ty ne moc obvyklé. Jsou to třeba Hibernal, Malverina, Johaniter, Solaris či Laurot.

Ptal jsem se Václava, proč je ta odrůdová skladba tak široká na tak relativně malou rozlohu. Vysvětlil mi, že se vlastně nemá čeho chytit. Že mnoho odrůd nepovažuje za typicky lokální a že velkou část vinic vysazuje momentálně znova. Říká s nadsázkou a pobavením, že "v tuhle chvíli úplně neví, co je na které trati typické a nejlepší, ale že když se dožije třeba šedesátky a přijde se ho nějakej mladej kluk zeptat, co má v tom kterém místě vysadit, bude snad už on - Šalša - schopen dát tomu mladíkovi zkušenější radu, protože to tam bude mít za ty roky docela dobře odzkoušené".

Vína Václava Šalši jsem za těch pár let poznal docela dobře, párkrát jsem je chutnal, prodával i vedl pár jejich degustací, ale jeden zážitek mi k ucelenému dojmu pořád tak nějak chyběl. Nikdy jsem ho v předchozí době nenavštívil. Tak jsem se rozhodl, že to letos doženu. Netušil jsem, že to bude tak složité. Telefonicky se mě snažil Václav od návštěvy odradit. Skromně to zdůvodňoval tím, že nemá vlastně co ukázat. Nakonec jsme se shodli na tom, že my si nemusíme něco ukazovat a dokazovat a že to, co chceme vidět a zažít, je především osobní kontakt a pocit z místa. Nepotřebujeme k tomu naleštěnou degustační místnost ze skla a mramoru.

Když jsme do Čeložnice, vesničky poblíž Kyjova, dorazili, pochopil jsem, proč se nám Václav tak bránil. Jeho základna je momentálně na statku, který je v dost "holém" stavu. Když jsme obcházeli ty dvě haly, nešetřil však vinař optimistickými plány o tom, jak by to tam mělo za pár let vypadat. Jeho filosofie nespočívá v tom dělat pouze víno, ale chce dělat hospodářství. Prý je to rodinná tradice. Jak nám řekl, vždycky tu měli nejen vinohrad, ale i domácí zvířata, dobytek a podobně. Ostatně i při naší návštěvě nás ve vratech dříve než vinař přivítala kráva.

A do takového stavu by chtěl své podnikání opět dostat. Provozovat vinařství a agroturistiku, chtěl by hrdě budoucím návštěvníkům svého hospodářství nabídnout klid v krásné krajině a víno a potraviny s původem, na který si budou moci doslova sáhnout, třeba až se půjdou projít do vinice nebo podívat do kravína.

Jo a mimochodem - ochutnali jsme patnáctky. Docela mě Václav překvapil, když řekl, že je rád, že jsme přišli, že to aspoň taky pro zajímavost ochutná. Ptal jsem se, jestli svoje vína snad nesleduje, jak se vyvíjí. Odpověď mě překvapila. Prý sleduje vinifikaci velmi pečlivě, ale když je víno v láhvi, považuje ho za hotové. Dal mu, co uznal za správné a je to. To, co dal ročníku 2015, nebylo vůbec špatné. Ochutnali jsme Johaniter, Iršaj, Malverinu, bílé cuvée a Solaris. Společným znakem těchto vín je určitá opulentnost, plnost, sklon k jemnému zbytkovému cukru, ale zároveň mladá nezpochybnitelná svěžest, což zapadá do kontinuální charakteristiky vín Václava Šalši, na kterou jsme dnes již spolehlivě zvyklí.


Poslední novinky a zajímavosti:

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Copyright: Jan Bretl 2016-2018

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail: